Tisková mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová tento týden prohlásila, že nový daňový zákon prezidenta Donalda Trumpa nezvýší federální rozpočtový deficit.
Podle ní návrh obsahuje největší úspory v dějinách USA a v příštím desetiletí „ušetří 1,6 bilionu dolarů“. Toto tvrzení však okamžitě vzbudilo pozornost expertů, protože podle nezávislých ekonomických modelů je realita složitější.
Na první pohled se číslo 1,6 bilionu dolarů skutečně zakládá na pravdě – odkazuje na úspory ve výdajích, které návrh zákona přináší. Tento údaj však nezahrnuje náklady na rozsáhlé daňové škrty, jež tvoří hlavní část celého legislativního balíku. Pokud se vezmou v úvahu všechny položky, výsledná bilance je podle Penn Wharton Budget Model zcela odlišná.
Podle této respektované nezávislé analýzy by návrh zvýšil primární deficit o 3,2 bilionu dolarů během příštího desetiletí – a to ještě před započtením nákladů na úroky z dluhu. Jinými slovy: i když návrh skutečně snižuje některé výdaje, ve svém celku prohlubuje strukturální schodek federálního rozpočtu.
Mezi největší nákladové položky patří prodloužení daňových škrtů z roku 2017, které byly původně navrženy jako dočasné. Dále jde o zavedení nových daňových úlev pro přesčasy, snížení úroků z půjček na auta a zvýšení stropu pro daňový odpočet státních a místních daní (tzv. SALT deduction). Tyto daňové výhody ale logicky znamenají nižší příjmy do rozpočtu.
Podle vysokého úředníka Bílého domu je výpočet modelu Penn Wharton „nepřesný“. Tvrdí, že díky daňovým škrtům dojde k vyššímu hospodářskému růstu, který povede k vyšším příjmům z daní, a tím se údajné rozpočtové ztráty částečně nebo úplně vykompenzují. Tento přístup však bývá mezi ekonomy považován za optimistický a obtížně doložitelný.
Zákon přitom obsahuje i škrty v sociálních programech, jako jsou Medicaid (zdravotní péče pro chudé) a potravinové lístky, které mají rozpočtové dopady návrhu alespoň částečně vyvážit. Ani tyto úspory však podle modelu Penn Wharton nestačí pokrýt rozsah daňových škrtů, které jsou podstatně větší.
Nezanedbatelné je také to, koho zákon ve výsledku ovlivní. Odhady ukazují, že nižší příjmové skupiny na zákonu ztratí, zatímco bohatší vrstvy výrazně získají. Konkrétně domácnosti v dolních 20 % příjmového spektra přijdou o více než 1 000 dolarů ročně, zatímco horních 10 % si rozdělí přibližně dvě třetiny všech daňových výhod.
Prezident Trump v úterý osobně navštívil Kapitol, aby se setkal s republikánskými zákonodárci. Tématem bylo hledání kompromisů v klíčových bodech daňového návrhu, zejména pokud jde o škrty v programu Medicaid a o finální podobu SALT odpočtu, který má vliv především na daňové poplatníky v bohatších státech jako Kalifornie nebo New York.
Vzhledem k tomu, že republikáni kontrolují Sněmovnu reprezentantů, mají silnou pozici k prosazení zákona, ale některé návrhy narážejí na odpor i uvnitř strany. Škrty v Medicaid a snižování výdajů na sociální programy jsou pro některé konzervativce atraktivní, zatímco měkčí křídlo GOP má obavy z negativního dopadu na své voliče.
Tisková mluvčí Leavittová trvá na tom, že návrh zákona je zodpovědnou reformou, která nepovede k růstu deficitu. Ekonomové a analytici však na základě dostupných údajů dospívají k jinému závěru.
Tvrzení o „největších úsporách v dějinách USA“ není zcela nepodložené, ale vytržení z kontextu může být zavádějící. Pokud se na legislativu podíváme v celku, pak je jasné, že škrty výdajů jsou převáženy masivními daňovými úlevami, jejichž přínos pro hospodářský růst je nejistý.
Rozpočtová analýza podle standardních ekonomických modelů naznačuje, že návrh zákona významně zvyšuje strukturální deficit, a to i při započtení pozitivních efektů na HDP. Z politického hlediska jde však také o posílení Trumpovy volební agendy, která staví na snižování daní a redukci federální vlády.
Daňový návrh se tak stává nejen klíčovým prvkem fiskální politiky, ale také lakmusovým papírkem pro budoucí směřování ekonomiky USA. Otázka nezní jen, zda návrh „šetří“, ale kdo skutečně šetří – a kdo nakonec zaplatí účet.
A estrutura de ondas no gráfico de 4 horas do EUR/USD mudou, mas continua, em linhas gerais, bastante compreensível. Não há motivo para falar em cancelamento da tendência de alta iniciada em janeiro de 2025, embora a estrutura tenha se tornado significativamente mais complexa e extensa desde 1º de julho. Na minha avaliação, o par concluiu a formação da onda corretiva 4, que assumiu uma forma pouco convencional. Dentro dessa onda, observaram-se exclusivamente padrões corretivos, o que reforça sua natureza de correção.
Entendo que a formação do segmento de tendência de alta ainda não terminou, com alvos que se estendem até a região de 1,25. A sequência a-b-c-d-e parece concluída; portanto, nas próximas semanas, espero a formação de um novo conjunto de ondas de alta. Já é possível identificar as ondas 1 e 2, e o instrumento está agora desenvolvendo a onda 3 ou c. Minha expectativa é que essa onda leve o preço ao menos até 1,1717, correspondente ao nível de Fibonacci de 38,2%. Também não descarto que a sequência assuma a forma de cinco ondas.
Na quinta-feira, a taxa EUR/USD praticamente não se alterou, mas manteve um viés altista. Nesta semana, foram divulgados diversos indicadores importantes para os EUA e a zona do euro. Na Europa, a inflação de novembro veio ligeiramente acima das previsções, mas a leitura anual de 2,2% não pressiona a orientação de política monetária do BCE. Dos EUA, vieram os PMIs do ISM para Manufatura e Serviços — o primeiro ficou abaixo das expectativas, enquanto o segundo superou as projeções, compondo um resultado neutro no conjunto.
Já o relatório da ADP dificilmente pode ser classificado como "neutro". Mesmo diante das baixas expectativas do mercado (+5–10 mil empregos), nem isso se concretizou. O mercado de trabalho perdeu 32.000 postos. Embora o número não seja perfeito — pois a ADP não cobre todos os setores — o setor privado, de fato, reduziu esse total de vagas. Isso reflete o saldo entre contratações, demissões voluntárias e desligamentos. Em outras palavras, as empresas até podem ter contratado, mas enfrentaram saídas ainda maiores; ou, sem cortes planejados, podem ter perdido trabalhadores por iniciativa deles.
O relatório indica que o mercado de trabalho continua esfriando, e que a Reserva Federal terá de cortar os juros na próxima semana pela terceira vez consecutiva, sem esperar as folhas de pagamentos não-agrícolas (Nonfarm Payrolls -NFP) e a taxa de desemprego. A demanda pelo dólar caiu ao longo desta semana, movimento totalmente coerente com o quadro de ondas e com minhas expectativas. Contudo, ressalto que a atual alta não parece impulsiva. Portanto, o cenário mais provável é de que estejamos diante da formação de mais uma estrutura corretiva.
Com base na minha análise do EUR/USD, concluo que o instrumento continua formando um segmento de tendência de alta. Nos últimos meses, o mercado passou por uma pausa, mas as políticas de Donald Trump e do Federal Reserve permanecem fatores relevantes que podem enfraquecer o dólar americano mais à frente. Os objetivos do atual segmento de tendência podem se estender até a região de 1,25. Por agora, a sequência de ondas de alta ainda pode estar em desenvolvimento. Espero que, a partir dos níveis atuais, a formação da terceira onda dessa sequência continue — seja ela a onda c ou a onda 3. No momento, mantenho uma visão comprada, com alvos entre 1,1670 e 1,1720.
Em uma escala menor, todo o segmento de tendência de alta está visível. A estrutura de ondas não é das mais clássicas, pois as ondas corretivas variam em tamanho. Por exemplo, a onda 2 maior é menor que a onda 2 interna dentro da onda 3 — algo que pode ocorrer. Lembro que é mais prudente identificar estruturas claras no gráfico do que tentar rotular cada onda individualmente. Neste momento, a estrutura altista não levanta dúvidas.
LINKS RÁPIDOS
Contate-nos 
