Tisková mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová tento týden prohlásila, že nový daňový zákon prezidenta Donalda Trumpa nezvýší federální rozpočtový deficit.
Podle ní návrh obsahuje největší úspory v dějinách USA a v příštím desetiletí „ušetří 1,6 bilionu dolarů“. Toto tvrzení však okamžitě vzbudilo pozornost expertů, protože podle nezávislých ekonomických modelů je realita složitější.
Na první pohled se číslo 1,6 bilionu dolarů skutečně zakládá na pravdě – odkazuje na úspory ve výdajích, které návrh zákona přináší. Tento údaj však nezahrnuje náklady na rozsáhlé daňové škrty, jež tvoří hlavní část celého legislativního balíku. Pokud se vezmou v úvahu všechny položky, výsledná bilance je podle Penn Wharton Budget Model zcela odlišná.
Podle této respektované nezávislé analýzy by návrh zvýšil primární deficit o 3,2 bilionu dolarů během příštího desetiletí – a to ještě před započtením nákladů na úroky z dluhu. Jinými slovy: i když návrh skutečně snižuje některé výdaje, ve svém celku prohlubuje strukturální schodek federálního rozpočtu.
Mezi největší nákladové položky patří prodloužení daňových škrtů z roku 2017, které byly původně navrženy jako dočasné. Dále jde o zavedení nových daňových úlev pro přesčasy, snížení úroků z půjček na auta a zvýšení stropu pro daňový odpočet státních a místních daní (tzv. SALT deduction). Tyto daňové výhody ale logicky znamenají nižší příjmy do rozpočtu.
Podle vysokého úředníka Bílého domu je výpočet modelu Penn Wharton „nepřesný“. Tvrdí, že díky daňovým škrtům dojde k vyššímu hospodářskému růstu, který povede k vyšším příjmům z daní, a tím se údajné rozpočtové ztráty částečně nebo úplně vykompenzují. Tento přístup však bývá mezi ekonomy považován za optimistický a obtížně doložitelný.
Zákon přitom obsahuje i škrty v sociálních programech, jako jsou Medicaid (zdravotní péče pro chudé) a potravinové lístky, které mají rozpočtové dopady návrhu alespoň částečně vyvážit. Ani tyto úspory však podle modelu Penn Wharton nestačí pokrýt rozsah daňových škrtů, které jsou podstatně větší.
Nezanedbatelné je také to, koho zákon ve výsledku ovlivní. Odhady ukazují, že nižší příjmové skupiny na zákonu ztratí, zatímco bohatší vrstvy výrazně získají. Konkrétně domácnosti v dolních 20 % příjmového spektra přijdou o více než 1 000 dolarů ročně, zatímco horních 10 % si rozdělí přibližně dvě třetiny všech daňových výhod.
Prezident Trump v úterý osobně navštívil Kapitol, aby se setkal s republikánskými zákonodárci. Tématem bylo hledání kompromisů v klíčových bodech daňového návrhu, zejména pokud jde o škrty v programu Medicaid a o finální podobu SALT odpočtu, který má vliv především na daňové poplatníky v bohatších státech jako Kalifornie nebo New York.
Vzhledem k tomu, že republikáni kontrolují Sněmovnu reprezentantů, mají silnou pozici k prosazení zákona, ale některé návrhy narážejí na odpor i uvnitř strany. Škrty v Medicaid a snižování výdajů na sociální programy jsou pro některé konzervativce atraktivní, zatímco měkčí křídlo GOP má obavy z negativního dopadu na své voliče.
Tisková mluvčí Leavittová trvá na tom, že návrh zákona je zodpovědnou reformou, která nepovede k růstu deficitu. Ekonomové a analytici však na základě dostupných údajů dospívají k jinému závěru.
Tvrzení o „největších úsporách v dějinách USA“ není zcela nepodložené, ale vytržení z kontextu může být zavádějící. Pokud se na legislativu podíváme v celku, pak je jasné, že škrty výdajů jsou převáženy masivními daňovými úlevami, jejichž přínos pro hospodářský růst je nejistý.
Rozpočtová analýza podle standardních ekonomických modelů naznačuje, že návrh zákona významně zvyšuje strukturální deficit, a to i při započtení pozitivních efektů na HDP. Z politického hlediska jde však také o posílení Trumpovy volební agendy, která staví na snižování daní a redukci federální vlády.
Daňový návrh se tak stává nejen klíčovým prvkem fiskální politiky, ale také lakmusovým papírkem pro budoucí směřování ekonomiky USA. Otázka nezní jen, zda návrh „šetří“, ale kdo skutečně šetří – a kdo nakonec zaplatí účet.
La structure des vagues sur le graphique de 4 heures de l'EUR/USD a changé mais reste tout à fait compréhensible dans l'ensemble. Il n'est pas question d'annuler la tendance haussière qui a commencé en janvier 2025, mais la structure des vagues est devenue nettement plus complexe et étendue depuis le 1er juillet. À mon avis, l'instrument a achevé la formation de la vague corrective 4, qui a pris une forme très peu conventionnelle. Dans cette vague, nous observons uniquement des motifs correctifs, donc il n'y a aucun doute sur la nature corrective de la baisse.
À mon avis, la formation du segment de tendance haussière n'est pas encore terminée, et ses objectifs s'étendent jusqu'au niveau de 1,25. La série a-b-c-d-e semble complète ; par conséquent, dans les semaines à venir, je m'attends à la formation d'une nouvelle séquence de vagues haussières. Nous avons vu les vagues présumées 1 et 2, et l'instrument forme maintenant la vague 3 ou c. Je m'attends à ce que dans cette vague, l'instrument s'élève au moins jusqu'à 1,1717, ce qui correspond au niveau de Fibonacci de 38,2%. Je n'exclus pas non plus un scénario dans lequel la séquence de vagues haussières prendrait la forme d'une structure à cinq vagues.
Le taux de change EUR/USD a à peine changé jeudi mais a gardé une humeur haussière. Rappelons que cette semaine a vu au moins quatre indicateurs économiques importants publiés pour les États-Unis et la zone euro. En Europe, l'inflation de novembre est sortie légèrement au-dessus des attentes du marché. Cependant, la lecture annuelle de 2,2% ne met pas de pression sur la politique monétaire de la BCE. Des rapports plus importants sont venus des États-Unis, y compris les indices PMI manufacturier et services de l'ISM. La fabrication est sortie en dessous des attentes, tandis que les services les ont dépassées—dans l'ensemble, un résultat neutre.
Mais le rapport ADP ne peut en aucun cas être qualifié de "neutre". Malgré des attentes minimales du marché (seulement +5–10 000 nouveaux emplois), même celles-ci n'ont pas été satisfaites. Le marché de l'emploi américain a perdu 32 000 emplois. Bien que ce chiffre puisse ne pas être entièrement précis—ADP ne prend pas en compte certains secteurs—le secteur privé a effectivement perdu ce nombre d’employés. De plus, cela reflète la somme des embauches, licenciements et suppressions d'emplois. En d'autres termes, les entreprises ont pu embaucher activement mais avoir également expérimenté davantage de licenciements. Les entreprises auraient pu ne pas mettre en œuvre des réductions ciblées, mais les travailleurs auraient pu quitter volontairement.
Ce rapport indique que le marché de l'emploi continue de se refroidir, et la Réserve fédérale devra réduire les taux d'intérêt la semaine prochaine pour la troisième fois consécutive, sans attendre la publication des emplois non agricoles et du taux de chômage. La demande pour la monnaie diminue cette semaine, ce qui correspond pleinement à l'image actuelle des vagues et à mes attentes. Cependant, je note que la nature de la hausse actuelle n'est clairement pas impulsive. Par conséquent, ce que nous voyons maintenant est la formation d'une autre structure corrective.
Sur la base de mon analyse de l'EUR/USD, je conclus que l'instrument continue de former un segment de tendance haussière. Ces derniers mois, le marché a marqué une pause, mais les politiques de Donald Trump et de la Réserve fédérale restent des facteurs significatifs qui pourraient affaiblir le dollar américain à l'avenir. Les objectifs du segment de tendance actuel peuvent s'étendre jusqu'au niveau de 1,25. Pour l'instant, la séquence de vagues haussières peut continuer à se former. Je m'attends à ce qu'à partir des niveaux actuels, la formation de la troisième vague de cette séquence se poursuive, qui peut être soit la vague c soit la vague 3. Pour le moment, je reste dans des positions longues, avec des objectifs dans le niveau 1,1670–1,1720.
À plus petite échelle, l'intégralité du segment de la tendance haussière est visible. La structure des vagues n'est pas la plus standard, car les vagues correctives varient en taille. Par exemple, la vague 2 plus grande est plus petite que la vague interne 2 à l'intérieur de la vague 3. Cependant, cela peut arriver. Je vous rappelle qu'il est préférable d'identifier des structures claires sur les graphiques plutôt que d'essayer d'étiqueter chaque vague individuelle. En ce moment, la structure haussière ne soulève aucun doute.
Principes clés de mon analyse :
QUICK LINKS
Contactez-nous 
