Investiční banka Barclays upravila svůj postoj ke globálním akciovým trhům a rozhodla se zůstat věrná americkým růstovým akciím, zatímco v Evropě se více soustředí na akcie malých kapitalizací. Tento přístup vychází z detailní analýzy regionálních rozdílů v makroekonomickém prostředí, měnových trendech i v samotné ziskovosti firem. Stratégové banky pod vedením Venu Krishny uvádějí, že zatímco USA těží z robustního růstu zisků technologických společností, Evropa nabízí atraktivní příležitosti v segmentu menších firem s domácím zaměřením.
V USA zůstává hlavní strategií Barclays upřednostnění růstových akcií před hodnotovými. Tato preference se zakládá především na silné ziskové dynamice v technologickém sektoru. Podle banky by mělo ve druhém čtvrtletí dojít ke 15% nárůstu zisků na akcii (EPS) v technologických firmách, zatímco zbytek indexu S&P 500 se má potýkat s poklesem EPS o 2 %. Tento rozdíl ještě více zvýrazňuje atraktivitu růstových titulů, které již v minulém čtvrtletí překonaly hodnotové akcie s největším náskokem za posledních 25 let. Hlavními důvody byly slabší dolar a zmírnění makroekonomických rizik.
Barclays však upozorňuje, že „rozšíření“ zůstává klíčovým rizikem – tedy obava, že se pozitivní výkon soustřeďuje jen do úzké skupiny největších titulů, zatímco širší trh zaostává. Tato koncentrace zisků může v budoucnu znamenat zvýšenou volatilitu nebo citlivost na negativní zprávy.
Na evropských trzích je přístup Barclays poněkud odlišný. Banka zůstává neutrální vůči růstovým i hodnotovým akciím, protože krátkodobé technické indikátory ukazují na napjaté tržní podmínky, a to i přes poměrně solidní fundamentální základy. Stratégové přitom upozorňují na nesoulad mezi makroekonomickými daty a tržními reakcemi, což omezuje jasnou predikci vývoje.
Barclays proto přesouvá pozornost k malým evropským společnostem, které podle ní nabízejí lepší růstový potenciál. Tyto firmy označuje za „levné, cyklické a domácí“, a argumentuje tím, že těží z několika podpůrných faktorů: silnějšího růstu zisků, příznivého vývoje měny a přitažlivého ocenění. Zajímavé je, že pozitivní vliv silnějšího eura se ještě plně neprojevil v cenách malých firem, což vytváří určitý „polštář“ pro případ, že by měna opět oslabila. To by přineslo další výhodu právě těmto domácím společnostem s nižší expozicí vůči exportu.
Dalším faktorem, který Barclays zohledňuje, je pozice investorů. Podle aktuálních dat jsou pozice v evropských malých firmách vyvážené, a příliv nového kapitálu signalizuje rostoucí zájem investorů, aniž by se trh dostal do stavu euforie. To přispívá k lepší stabilitě a může pomoci udržet pozitivní trend i při výkyvech na globálních trzích.
V hodnocení investičních faktorů Barclays přistupuje k kvalitě s rozdílným postojem: v USA zůstává neutrální, a to kvůli vysokým valuacím a oslabujícím rozvahám firem. V Evropě je naopak výhled pozitivní, protože tamní společnosti mají nízkou koncentraci, atraktivní ocenění a silný exportní profil, což je výhodné v prostředí, kde odeznívají rizika obchodních válek a cel.
Pokud jde o volatilitu, Barclays zůstává opatrná. Akcie s vysokou volatilitou jsou v obou regionech vnímány negativně – v USA kvůli nízké kvalitě a předraženosti, v Evropě kvůli tomu, že výhody nízké volatility už byly započítány v cenách, což omezuje další růstový prostor.
Stejně tak výnosové akcie (tzv. dividendové) zůstávají mimo investiční přízeň banky. Barclays poukazuje na to, že tyto akcie jsou často nadměrně koncentrované a v posledních měsících překonaly fundamentální realitu, například v důsledku růstu cen ropy. Proto banka doporučuje obezřetnost i v této kategorii.
Závěrem lze říci, že Barclays aplikuje diferencovanou investiční strategii – v USA nadále věří silným technologickým titulům a stabilním gigantům, zatímco v Evropě hledá podhodnocené příležitosti mezi malými domácími firmami, které mohou těžit z měnových výhod a zlepšujícího se ekonomického prostředí.
Allein geht es nicht. Das hat Kevin Warsh aus Erfahrung gelernt: Der Vorsitzende der Federal Reserve mag sich Zinssenkungen wünschen, aber das Board of Governors muss ihm nicht folgen. „Er hat ein Board of Governors, das ihm gegenüber vielleicht etwas feindselig eingestellt ist“, räumte Donald Trump ein, der seinen Protégé sonst gern mit Lob überhäuft.
Die Äußerungen des Präsidenten fielen zusammen mit einer neuen Spaltung unter Devisenstrategen: Einige sagen, der US‑Dollar sei überkauft; andere sehen ihn als den wichtigsten Vermögenswert der zweiten Jahreshälfte. Credit Agricole, Morgan Stanley, TD Securities und Eurizon SLJ Capital heben sich vom Konsens ab. Ihrer Ansicht nach haben Spekulanten aus der Rally des Greenback bereits alles herausgeholt, was möglich war: Die Long-Positionen im Greenback sind so extrem wie seit eineinhalb Jahren nicht mehr.
Dynamik der spekulativen Positionen im US‑Dollar
„Der Dollar wirkt überkauft und überbewertet, und die Fed dürfte am Ende nicht so ‚hawkish‘ auftreten, wie es die Zinsmärkte einpreisen“, merkt Credit Agricole an. Die meisten Banken sehen das jedoch anders. JPMorgan, Bank of America, Goldman Sachs und HSBC setzen weiterhin auf einen starken Dollar, und HSBC bezeichnete eine Wette gegen den Greenback als einen der größten Fehler der zweiten Jahreshälfte.
In Wirklichkeit geht es in der Debatte weniger um die Fundamentaldaten als darum, wie viel Aufwärtspotenzial bereits im Kurs enthalten ist. Skeptiker bestreiten die Stärke des Dollars nicht – sie sind der Ansicht, dass der Markt sie bereits eingepreist hat, während sich die Fed auf eine Pause vorbereitet.
Die Arbeitsmarktdaten liefern zusätzlichen Zündstoff. Die US-Wirtschaft schuf im Mai lediglich 57.000 neue Stellen, erwartet worden waren 115.000, während die Arbeitslosenquote auf 4,2 % fiel – allerdings nur, weil das Arbeitskräfteangebot zurückging und nicht wegen verstärkter Einstellungen. Der Sechs-Monats-Durchschnitt von 92.000 liegt weiterhin nahe den besten Werten der vergangenen zwei Jahre, sodass Fed-Falken und -Tauben dieselben Zahlen auf völlig unterschiedliche Weise interpretieren.
Unterdessen erhöht das Weiße Haus den Druck auf die Unabhängigkeit der Notenbank. Der Supreme Court erlaubte Lisa Cook, trotz der Versuche Trumps, sie abzuberufen, im Board of Governors zu bleiben. Außerdem kritisierte Berater Kevin Hassett Jerome Powell dafür, dass er nicht bereit sei, die Federal Reserve zu verlassen.
Der Euro beobachtet das Spektakel derweil von der Seitenlinie und hat keinen Anlass zu überschwänglicher Freude. Der Zinsabstand zwischen EZB und Fed spricht weiterhin für den Dollar, und schwache Konjunkturdaten aus der Eurozone verschaffen der Gemeinschaftswährung keine eigenen Triebkräfte. EUR/USD steigt nicht aufgrund eigener Stärke, sondern wegen der wachsenden Zweifel am Greenback.
Für EUR/USD bedeutet all diese Uneinigkeit vor allem eines: Solange sich Washington intern bekämpft, kann sich das Währungspaar weder auf eine eindeutig „hawkishe“ noch auf eine eindeutig „dovishe“ Rhetorik stützen. Wird die Dollar-Schwäche in der zweiten Jahreshälfte wieder einsetzen?
Aus technischer Sicht bildet EUR/USD im Tageschart ein 1?2?3-Umkehrmuster nach. Long-Positionen, die ab 1,1375 eröffnet wurden, können sinnvoll aufgestockt werden, wenn das Paar den Pivot-Widerstand bei 1,1475 überzeugend durchbricht. Die Kursziele liegen bei 1,1540 und 1,1620 – wobei das erste Niveau den fairen Wert widerspiegelt.
QUICK LINKS
Kontakt mit uns aufnehmen 
