Společnost Moët Hennessy Louis Vuitton, největší světový výrobce luxusního zboží, zveřejnila výsledky za druhé čtvrtletí roku 2025, které investory nepříjemně překvapily.
Tržby meziročně klesly o 4 % na 19,5 miliardy eur, přičemž očekávání analytiků oslovených agenturou FactSet bylo mírně vyšší – konkrétně 19,6 miliardy eur. To znamená, že firma již druhé čtvrtletí v řadě nedosáhla konsensuálních předpovědí trhu.
Slabší výsledky se neomezily jen na druhé čtvrtletí. I celkové tržby za první pololetí ve výši 39,81 miliardy eur zaostaly za očekáváním, které činilo 39,87 miliardy eur. Čistý zisk za toto období pak dosáhl 5,7 miliardy eur, což bylo pod konsenzem 5,9 miliardy eur. LVMH přitom vykazuje zisk pouze dvakrát ročně, takže každá odchylka od odhadu je pro investory důležitá.
Podle generálního ředitele Bernarda Arnaulta firma navzdory složitému ekonomickému prostředí dokázala prokázat „solidnost“. Ve svém komentáři zdůraznil, že poptávka v Evropě zůstala „solidní“ a ve Spojených státech „stabilní“. Přesto LVMH vstupuje do druhé poloviny roku s „velkou ostražitostí“, což naznačuje, že společnost nevidí rychlé zlepšení současné situace.
Největší část obratu LVMH (LVMUY) tradičně tvoří segment módy a koženého zboží, který zahrnuje ikonické značky jako Louis Vuitton či Dior. Tento segment zaznamenal ve zprávě za první pololetí pokles tržeb i zisku, což je varovným signálem o aktuální ochotě zákazníků utrácet za prémiové produkty.
LVMH upozornil, že v loňském roce byl výkon v tomto segmentu výrazně podpořen silnou vlnou turistických výdajů, zejména v Japonsku. Tento trend se však v roce 2025 zřetelně oslabil. To potvrzuje širší trend, kdy výdaje na luxusní zboží zpomalují, jakmile se snižuje impuls ze zahraniční poptávky – zejména z Asie.
Zpomalení v módním segmentu je zvlášť důležité, protože právě tato divize má pro celkové výsledky LVMH zásadní význam. Ukazuje se, že ani síla značek nestačí ke kompenzaci ochlazení trhu a nižší důvěry spotřebitelů ve světě, kde vládne ekonomická nejistota.
LVMH jakožto barometr celého luxusního odvětví má důležitou roli i pro investory mimo samotnou společnost. Výsledky tohoto giganta totiž často naznačují širší trendy v poptávce po luxusu – a ty nejsou aktuálně příznivé. Čtvrteční zveřejnění výsledků tak bylo důležité nejen pro akcionáře LVMH, ale i pro trh jako celek.
Akcie firmy kótované na pařížské burze klesly po oznámení výsledků o 2 %, zatímco americké depozitní certifikáty zaznamenaly ještě hlubší pokles – konkrétně o 3 % na hodnotu 558,12 USD. Reakce trhu ukazuje, že investoři byli nejen zklamáni samotnými čísly, ale také opatrným výhledem, který naznačuje přetrvávající tlaky.
Přesto LVMH nadále udržuje stabilní dividendovou politiku. Společnost oznámila, že vyplatí 4. prosince prozatímní dividendu ve výši 5,50 eura na akcii, což odpovídá přibližně 6,47 dolaru. Tato dividenda poskytuje investorům alespoň částečnou kompenzaci za aktuální slabší výkonnost akcií.
Přestože čísla z druhého čtvrtletí a prvního pololetí ukazují na ochlazení poptávky, nelze opomenout, že LVMH zůstává dominantní silou v segmentu luxusního zboží. I přes mírné poklesy výnosů a zisků má společnost rozsáhlé portfolio značek a globální dosah, které jí umožňují rychle reagovat na změny v poptávce i chování spotřebitelů.
Očekávaný vývoj ve druhé polovině roku bude pravděpodobně do značné míry záviset na oživení výdajů v Asii a na stabilizaci poptávky v klíčových trzích, jako jsou USA a Evropa. Pokud se tyto faktory zlepší, může LVMH opět překvapit pozitivně. Zatím je však opatrnost investiční veřejnosti namístě.
Výsledky společnosti tak nabízejí smíšený obrázek: z krátkodobého hlediska zklamání, z dlouhodobého hlediska ale stále stabilní a silný základ. Pro investory to znamená nutnost pečlivě sledovat nejen finanční čísla, ale i širší ekonomické signály, které mají přímý vliv na ochotu spotřebitelů utrácet za luxus.
Gold fiel um weitere 0,8 Prozent auf 4.392 US-Dollar je Unze. Silber gab 0,7 Prozent auf 65,75 US-Dollar nach, Platin verlor ebenfalls, während Palladium zulegte.
Der Grund war eine Kombination aus zwei Faktoren, von denen bereits jeder für sich genommen gegen das Metall wirkt. Die Daten vom Freitag zeigten, dass die Beschäftigung in den USA im August um 162.000 Stellen zunahm, während die Arbeitslosenquote unverändert blieb. Das stärkte die Argumente für eine Zinserhöhung auf der Sitzung am 15.–16. September. Händler erhöhten die Wahrscheinlichkeit eines solchen Schrittes auf rund 60 Prozent, und höhere Finanzierungskosten schwächen traditionell die Unterstützung für das keine laufenden Erträge abwerfende Gold.
Der zweite Faktor kam aus dem Nahen Osten und wirkt über denselben Zinsmechanismus. Iran erklärte, es habe im Straß von Hormus drei Öltanker sowie mehrere mit den USA verbundene Schiffe angegriffen – als Reaktion auf amerikanische Angriffe auf Schiffe am Wochenende. Der Brent-Preis stieg auf über 97 US‑Dollar pro Barrel. Hier liegt das zentrale Paradox des Moments: Eine geopolitische Eskalation, die nach Lehrbuchlogik einen sicheren Hafen stützen sollte, drückt dessen Preis nach unten, weil steigende Energiepreise die Inflationserwartungen erhöhen und die Wahrscheinlichkeit weiterer geldpolitischer Straffung vergrößern.
Technisch gesehen ist das Metall wieder unter den 200‑Tage‑Durchschnitt gefallen, den es sich erst vor wenigen Wochen zurückerobert hatte. Seit der Erholung von rund 4.000 US‑Dollar im Juli hat Gold in einer relativ engen Spanne gehandelt, und in der vergangenen Woche schwankte es beiderseits der Marke von 4.400 US‑Dollar, während Händler ihre Erwartungen an die Geldpolitik der Federal Reserve immer wieder anpassten.
Ein weiterer starker Produzenten- oder Verbraucherpreisdatenpunkt, der in dieser Woche erwartet wird, könnte das Straffungsnarrativ untermauern und Gold weiter unter 4.400 US‑Dollar drücken. Umgekehrt würde eine weichere Inflation den Druck nur vorübergehend mindern und eher wie eine Verschnaufpause als wie eine Trendwende wirken.
Wie ernst ist diese Bedrohung für das mittelfristige Bild? Meiner Einschätzung nach deutlich weniger gravierend, als es die Kurse vermuten lassen, und das Verhalten des großen Kapitals bestätigt dies. Käufe der Zentralbanken und das Narrativ der Entwertung erinnern an dieselbe Rallye, die das Metall im Januar auf ein Rekordhoch nahe 5.600 US‑Dollar trieb, und die größten Vermögensverwalter der Welt haben in den vergangenen Wochen ihre Goldpositionen wieder aufgebaut. Anleger, die jetzt kaufen, fokussieren sich nicht auf die September‑Sitzung, sondern auf die Widerstandskraft der US‑Staatsfinanzen insgesamt.
Wie oben erwähnt, fällt die Entscheidung in dieser Woche mit der Veröffentlichung des Verbraucherpreisindex (CPI). Ich gehe davon aus, dass sich das Metall bei einer Bestätigung der Disinflation wieder in den Bereich von 4.450–4.500 US‑Dollar bewegen wird, während ein heißer Bericht es in Richtung 4.250 US‑Dollar schicken dürfte. Ich neige zu der Ansicht, dass selbst im zweiten Szenario der Rückgang begrenzt bleibt, da Käufer von Rücksetzern seit drei Monaten in Folge unterhalb von 4.300 US‑Dollar aktiv sind. Das Risiko für diese Prognose bleibt im Straß von Hormus: Eine vollständige Blockade der Meerenge mit gestopptem Tankerverkehr würde eine Situation schaffen, in der der Inflationskanal den Safe‑Haven‑Kanal derart überlagert, dass das Metall selbst bei schwacher Inflation an Unterstützung verliert.
Was das aktuelle technische Bild für Gold angeht, müssen die Käufer zunächst den nächsten Widerstand bei 4.425 USD zurückerobern. Das würde es ermöglichen, den Bereich um 4.480 USD ins Visier zu nehmen, oberhalb dessen ein Ausbruch deutlich schwieriger werden dürfte. Das entfernteste Ziel liegt im Bereich von 4.540 USD. Fällt der Goldpreis, werden die Bären versuchen, die Kontrolle über 4.372 USD zu übernehmen. Gelingt ihnen das, würde ein Ausbruch aus dieser Spanne den Bullen einen schweren Schlag versetzen und Gold in Richtung des Tiefs bei 4.304 USD drücken, mit der weiteren Aussicht, 4.249 USD zu erreichen.
QUICK LINKS
Kontakt mit uns aufnehmen 
