Výsledky druhého čtvrtletí přinesly nečekané přeskupení sil v rámci koncernu Volkswagen. Česká automobilka Škoda Auto, známá pro své praktické a cenově dostupné vozy, zaznamenala nejlepší kvartál ve své historii. Naopak prémiová značka Porsche (P911), dlouhodobě považovaná za symbol ziskovosti a exkluzivity, vykázala dramatický propad. Tento paradox, kdy značka z masového trhu vydělává více než výrobce luxusních sportovních vozů, podle agentury Bloomberg obrací dosavadní svět automobilů naruby.
Škoda Auto ohlásila za druhé čtvrtletí roku provozní zisk 739 milionů eur, což odpovídá více než 18 miliardám korun. Takového výsledku česká značka dosud nikdy nedosáhla. Ještě důležitější je však provozní marže ve výši 9,5 procenta, která běžně patří spíše výrobcům luxusních nebo prémiových vozů než značkám zaměřeným na širší veřejnost.
Bloomberg v této souvislosti poznamenává, že jde o úroveň, „na kterou by byl hrdý i výrobce prémiových automobilů“. Výkon Škody tak nepředstavuje pouze lokální úspěch, ale signalizuje strukturální odolnost firmy v době, kdy trh prochází zásadními otřesy — od napětí v mezinárodním obchodě přes nárůst konkurence až po náklady spojené s přechodem k elektromobilitě.
Naprostým protikladem je výkon Porsche. Značka, která ještě loni oslnila marží téměř 18 procent, nyní vykázala pouze 154 milionů eur provozního zisku, což představuje marži 1,9 procenta. I když výsledek zahrnuje jednorázové odpisy, pokles je natolik výrazný, že ho Bloomberg označuje za „směšný“.
Tato čísla naznačují, že Porsche — i přes svou prestiž a vysoké ceny vozů — není imunní vůči globálním výzvám. Drahé suroviny, americká cla, nejistoty spojené s elektromobilitou a silná čínská konkurence zatěžují nejen masový trh, ale i segment superluxusních automobilů. A právě Porsche se ocitá v epicentru těchto tlaků, protože se snaží rozšiřovat svůj záběr, investovat do elektrických modelů a zároveň čelit měnícím se očekáváním zákazníků.
Bloomberg popisuje tento vývoj jako „převrácený automobilový svět“. Tradičně se očekává, že výrobci luxusních vozů mají stabilnější výnosy, silnější loajalitu zákazníků a vyšší marže. V roce 2024 to ale vypadá opačně. Škoda se sází na regionální zaměření, nákladovou disciplínu a technologické zázemí mateřského koncernu, což jí umožňuje rychle reagovat na měnící se podmínky a zároveň oslovovat širší trhy ve střední a východní Evropě.
Porsche naopak čelí tlaku ze všech stran. Přechod na elektromobilitu vyžaduje miliardové investice, zákazníci se zdráhají platit prémiové ceny ve světě plném ekonomické nejistoty, a navíc se do jeho segmentu tlačí čínští výrobci s agresivní cenovou politikou. To vše znamená, že byznys model postavený na exkluzivitě a vysoké marži už nemusí být automatickou výhodou.
Výkon Škody má navíc významné důsledky pro celý koncern Volkswagen (VWAGY). Ten v souvislosti s druhým čtvrtletím zhoršil celoroční výhled, což naznačuje, že problémy nejsou ojedinělé. Právě česká značka ale firmu ochránila před ještě horším výsledkem. I přes všechny globální problémy zůstala výkonná, zisková a stabilní, což ukazuje, že její strategická orientace má opodstatnění.
Agentura Bloomberg zakončuje analýzu výmluvnou otázkou: „Kdo by si to byl pomyslel?“ Ještě před několika lety by málokdo očekával, že Škoda bude v rámci jednoho z největších světových automobilových koncernů ziskovější než Porsche, které vstoupilo na burzu jako samostatně kótovaná společnost právě s příslibem vyšší ziskovosti a růstu.
Tento vývoj by mohl změnit i to, jak investoři vnímají automobilky. Porsche, přestože je samostatně obchodováno na burze, momentálně nenaplňuje očekávání, která byla s jeho akciemi spojena. Škoda, ač pod křídly Volkswagenu a bez samostatného obchodování, se stává tichou, ale o to silnější oporou celého koncernu.
Budoucnost obou značek tak bude záviset nejen na globální ekonomice, ale i na tom, jak dokáží přizpůsobit své strategie realitě automobilového průmyslu 21. století — tedy tlaku na efektivitu, konkurenci s technologickými firmami a očekávání ohledně udržitelnosti. Zatímco Porsche se bude snažit znovu nastartovat svůj výkon, Škoda má příležitost svou roli klíčového hráče v koncernu ještě upevnit.
Ein schwacher US-Dollar, hohe Ölpreise und ein neuer Ausbruch von Gewalt im Nahen Osten. Nach aller herkömmlichen Marktlogik hätten diese Faktoren Gold in unterschiedliche Richtungen ziehen und in Unsicherheit zurücklassen müssen. Das Edelmetall hat sich jedoch für eine Richtung entschieden und ist gestiegen, womit es eine dreitägige Verlustserie beendete.
Der US-Dollar-Index fiel auf seinen niedrigsten Stand seit Anfang Mai, begünstigt durch die Aufwertung des japanischen Yen. Für Inhaber anderer Währungen wurde Gold dadurch günstiger und damit erschwinglicher. In der Folge ergab sich ein klassischer unterstützender Faktor für das in US-Dollar denominiert gehandelte Edelmetall.
Gold testet den gleitenden Durchschnitt
Inzwischen haben neue Angriffe auf Schiffe im Nahen Osten den Brent-Preis über 100 US-Dollar je Barrel getrieben. Höhere Energiepreise stärken die Argumente der Fed für eine Anhebung der Zinsen auf der FOMC-Sitzung am 15. und 16. September. Der Terminmarkt beziffert die Wahrscheinlichkeit einer Straffung der Geldpolitik auf fast 60 %. Für Gold ist dies ein klassischer Gegenwind.
Allerdings wird XAU/USD von gegenläufigen Faktoren hin- und hergerissen. Geopolitische Risiken und Handelsbarrieren veranlassen Anleger dazu, in sichere Häfen umzuschichten. Wenn jedoch dieselben Ereignisse die Inflation an den Energie- und Rohstoffmärkten anheizen, treiben die daraus resultierenden Erwartungen einer geldpolitischen Straffung durch die Fed die Renditen von US-Staatsanleihen nach oben und erhöhen die Opportunitätskosten für das Halten eines Edelmetalls, das keine Zinseinkünfte abwirft.
Die Aufmerksamkeit der Anleger richtet sich auf die Daten zu den US-Erzeuger- und Verbraucherpreisen. Diese Zahlen – und weniger die Geopolitik – werden mit hoher Wahrscheinlichkeit die Markterwartungen für den Leitzins der Fed prägen. Starke Daten dürften die Renditen von Treasuries steigen lassen und Gold unter Druck setzen. Eine weichere Inflation hingegen würde die Erwartungen einer geldpolitischen Straffung dämpfen.
Zugleich stellen die kurzfristigen Gegenwinde die langfristige Sicht vieler Anleger auf Gold als Absicherungsinstrument nicht infrage. Die Wiederbelebung der Käufe durch Zentralbanken und der sogenannte debasement trade erinnern an die Rally, die die Preise für XAU/USD im Januar auf fast 5.600 trieb. China hat seine Goldkäufe im August um den größten Betrag seit 2023 erhöht. Die Reserven der People’s Bank of China stiegen um 650.000 Unzen und verlängerten die Serie auf 22 aufeinanderfolgende Monate.
Nach Angaben von Goldman Sachs dient Gold traditionell als Absicherung in Phasen, in denen Sorgen über Druck aus dem Weißen Haus auf die Fed, über die Fiskalaussichten und über unkonventionelle Eingriffe an den Anleihemärkten vorherrschen. Societe Generale geht noch weiter und spricht von einer neuen Phase des Bullenzyklus. Es handelt sich nicht mehr um einen spekulativen Impuls, sondern um eine strukturelle Überzeugung, die von Privatanlegern, Asset Managern und Derivatehändlern zugleich geteilt wird.
Was wird sich letztlich durchsetzen – die Inflationsdaten vom Freitag oder das über Jahre gewachsene Vertrauen in die Entdollarisierung? Ich vermute, dass die Zahlen dem Markt eher nur eine kurze Verschnaufpause verschaffen werden, statt eine endgültige Antwort zu liefern.
Aus technischer Sicht könnte sich das Wolfe-Wave-Muster im Tageschart von Gold weiterhin entfalten. Damit die Käufe wieder aufgenommen werden, muss der Preis den Widerstand bei 4.450 und 4.510 US-Dollar je Unze nachhaltig überwinden.
QUICK LINKS
Kontakt mit uns aufnehmen 
