Výsledky druhého čtvrtletí přinesly nečekané přeskupení sil v rámci koncernu Volkswagen. Česká automobilka Škoda Auto, známá pro své praktické a cenově dostupné vozy, zaznamenala nejlepší kvartál ve své historii. Naopak prémiová značka Porsche (P911), dlouhodobě považovaná za symbol ziskovosti a exkluzivity, vykázala dramatický propad. Tento paradox, kdy značka z masového trhu vydělává více než výrobce luxusních sportovních vozů, podle agentury Bloomberg obrací dosavadní svět automobilů naruby.
Škoda Auto ohlásila za druhé čtvrtletí roku provozní zisk 739 milionů eur, což odpovídá více než 18 miliardám korun. Takového výsledku česká značka dosud nikdy nedosáhla. Ještě důležitější je však provozní marže ve výši 9,5 procenta, která běžně patří spíše výrobcům luxusních nebo prémiových vozů než značkám zaměřeným na širší veřejnost.
Bloomberg v této souvislosti poznamenává, že jde o úroveň, „na kterou by byl hrdý i výrobce prémiových automobilů“. Výkon Škody tak nepředstavuje pouze lokální úspěch, ale signalizuje strukturální odolnost firmy v době, kdy trh prochází zásadními otřesy — od napětí v mezinárodním obchodě přes nárůst konkurence až po náklady spojené s přechodem k elektromobilitě.

Naprostým protikladem je výkon Porsche. Značka, která ještě loni oslnila marží téměř 18 procent, nyní vykázala pouze 154 milionů eur provozního zisku, což představuje marži 1,9 procenta. I když výsledek zahrnuje jednorázové odpisy, pokles je natolik výrazný, že ho Bloomberg označuje za „směšný“.
Tato čísla naznačují, že Porsche — i přes svou prestiž a vysoké ceny vozů — není imunní vůči globálním výzvám. Drahé suroviny, americká cla, nejistoty spojené s elektromobilitou a silná čínská konkurence zatěžují nejen masový trh, ale i segment superluxusních automobilů. A právě Porsche se ocitá v epicentru těchto tlaků, protože se snaží rozšiřovat svůj záběr, investovat do elektrických modelů a zároveň čelit měnícím se očekáváním zákazníků.
Bloomberg popisuje tento vývoj jako „převrácený automobilový svět“. Tradičně se očekává, že výrobci luxusních vozů mají stabilnější výnosy, silnější loajalitu zákazníků a vyšší marže. V roce 2024 to ale vypadá opačně. Škoda se sází na regionální zaměření, nákladovou disciplínu a technologické zázemí mateřského koncernu, což jí umožňuje rychle reagovat na měnící se podmínky a zároveň oslovovat širší trhy ve střední a východní Evropě.
Porsche naopak čelí tlaku ze všech stran. Přechod na elektromobilitu vyžaduje miliardové investice, zákazníci se zdráhají platit prémiové ceny ve světě plném ekonomické nejistoty, a navíc se do jeho segmentu tlačí čínští výrobci s agresivní cenovou politikou. To vše znamená, že byznys model postavený na exkluzivitě a vysoké marži už nemusí být automatickou výhodou.
Výkon Škody má navíc významné důsledky pro celý koncern Volkswagen (VWAGY). Ten v souvislosti s druhým čtvrtletím zhoršil celoroční výhled, což naznačuje, že problémy nejsou ojedinělé. Právě česká značka ale firmu ochránila před ještě horším výsledkem. I přes všechny globální problémy zůstala výkonná, zisková a stabilní, což ukazuje, že její strategická orientace má opodstatnění.
Agentura Bloomberg zakončuje analýzu výmluvnou otázkou: „Kdo by si to byl pomyslel?“ Ještě před několika lety by málokdo očekával, že Škoda bude v rámci jednoho z největších světových automobilových koncernů ziskovější než Porsche, které vstoupilo na burzu jako samostatně kótovaná společnost právě s příslibem vyšší ziskovosti a růstu.

Tento vývoj by mohl změnit i to, jak investoři vnímají automobilky. Porsche, přestože je samostatně obchodováno na burze, momentálně nenaplňuje očekávání, která byla s jeho akciemi spojena. Škoda, ač pod křídly Volkswagenu a bez samostatného obchodování, se stává tichou, ale o to silnější oporou celého koncernu.
Budoucnost obou značek tak bude záviset nejen na globální ekonomice, ale i na tom, jak dokáží přizpůsobit své strategie realitě automobilového průmyslu 21. století — tedy tlaku na efektivitu, konkurenci s technologickými firmami a očekávání ohledně udržitelnosti. Zatímco Porsche se bude snažit znovu nastartovat svůj výkon, Škoda má příležitost svou roli klíčového hráče v koncernu ještě upevnit.
Un dollar faible, des prix du pétrole élevés et une nouvelle flambée de violence au Moyen-Orient. Selon toute logique de marché traditionnelle, ces facteurs auraient dû tirer l’or dans des directions différentes et le laisser dans l’incertitude. Le métal précieux a pourtant choisi sa direction et s’est apprécié, mettant fin à trois jours de baisse.
L’indice du dollar américain est tombé à son plus bas niveau depuis le début du mois de mai, dans le sillage du renforcement du yen japonais. Pour les détenteurs d’autres devises, l’or est devenu moins cher et donc plus accessible. Il en a résulté un facteur de soutien classique pour le métal précieux libellé en dollars américains.
L’or teste la moyenne mobile
Pendant ce temps, de nouvelles attaques contre des navires au Moyen-Orient ont propulsé le Brent au‑dessus de 100 $ le baril. La hausse des prix de l’énergie renforce les arguments de la Fed en faveur d’un relèvement des taux d’intérêt lors de la réunion du FOMC des 15 et 16 septembre. Le marché à terme évalue désormais à près de 60 % la probabilité d’un durcissement de la politique monétaire. Pour l’or, il s’agit d’un vent contraire classique.
Cependant, la paire XAU/USD est tiraillée entre des facteurs contradictoires. Les risques géopolitiques et les barrières commerciales incitent les investisseurs à se tourner vers les actifs refuges. Mais si ces mêmes événements accélèrent l’inflation sur les marchés de l’énergie et des matières premières, les anticipations de resserrement de la politique monétaire de la Fed font monter les rendements des Treasuries et accroissent le coût d’opportunité de la détention d’un métal précieux qui ne génère aucun revenu d’intérêt.
Les investisseurs se concentrent sur les données américaines concernant les prix à la production et les prix à la consommation. Ce sont ces statistiques, plutôt que la géopolitique, qui ont le plus de chances de façonner les anticipations du marché quant au niveau des taux de la Fed. Des chiffres solides pousseront les rendements des Treasuries à la hausse et exerceront une pression sur l’or. Une inflation plus modérée, au contraire, réduira les attentes de resserrement monétaire.
Parallèlement, ces vents contraires à court terme ne remettent pas en cause la vision à long terme de nombreux investisseurs qui considèrent l’or comme un instrument de couverture. La reprise des achats des banques centrales et le retour de ce que l’on appelle le debasement trade rappellent le mouvement haussier qui a porté les cours de XAU/USD à près de 5 600 en janvier. La Chine a augmenté ses achats d’or en août du volume le plus important depuis 2023. Les réserves de la People’s Bank of China ont progressé de 650 000 onces, prolongeant la série à 22 mois consécutifs.
Selon Goldman Sachs, l’or joue traditionnellement un rôle de couverture lors des périodes d’inquiétude liées aux pressions exercées par la Maison-Blanche sur la Fed, aux perspectives budgétaires et aux interventions non conventionnelles sur les marchés obligataires. Societe Generale va plus loin et évoque une nouvelle phase du cycle haussier. Il ne s’agit plus d’un élan spéculatif, mais d’une conviction structurelle, partagée simultanément par les investisseurs particuliers, les gestionnaires d’actifs et les opérateurs sur produits dérivés.

Qu’est-ce qui finira par l’emporter : les données d’inflation de vendredi ou des années de confiance dans la dédollarisation ? Je pense que les chiffres n’offriront au marché qu’un bref moment de pause plutôt qu’une réponse définitive.
D’un point de vue technique, la figure Wolfe Wave pourrait encore se matérialiser sur le graphique journalier de l’or. Pour reprendre les achats, le prix doit réussir à franchir les résistances à 4 450 $ et 4 510 $ l’once.
QUICK LINKS