Summit mezi Evropskou unií a Čínou, který se příští týden uskuteční v Pekingu, bude symbolickým i praktickým testem současných vztahů mezi dvěma klíčovými geopolitickými hráči. Tím, že čínský prezident Si Ťin-pching odmítl přijet do Bruselu, se summit přesouvá do čínské metropole, což někteří američtí bezpečnostní experti považují za známku evropské podřízenosti Pekingu. Přestože se neočekává „velká dohoda“, jednání má zásadní význam – zejména pro Evropu, která se ocitá v prostoru mezi třemi mocnostmi, které vůči ní zaujímají stále tvrdší postoj: Ruskem, USA a Čínou.
Evropa se ocitla v diplomatickém vakuu. Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa i Joea Bidena zintenzivnily svou konfrontaci s Čínou a označily ji za hlavního geopolitického rivala. Evropská unie má ovšem jinou prioritu – především čelí přímé hrozbě ze strany Ruska, která se naplno projevila v podobě války na Ukrajině. Tento rozdílný pohled přispívá k odcizení Evropy od USA a zároveň ztěžuje jednotnou evropskou politiku vůči Číně.
Evropa dlouhodobě postrádá jasnou strategii vůči Číně. Jak poznamenala Nadine Godehardt z Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti, Čína byla v evropském diplomatickém kalendáři často odsouvána stranou. Jean-François Huchet z Francouzského národního institutu pro orientální jazyky a civilizace to shrnuje lapidárně: „Nevíme, co Čína od Evropy vlastně chce.“
Vztahy mezi EU a Čínou se vyznačují hlubokou nedůvěrou. Společné hodnoty chybí, a zatímco dříve Evropa čínské vnitřní politice příliš nevěnovala pozornost – jako v případě represí vůči menšinovým Ujgurům – dnes vnímá Peking jako rostoucí hrozbu i vně svých hranic. Čína podporuje ruskou agresi na Ukrajině, aktivně špehuje v Evropě a její technologický pokrok začíná západní standardy překonávat.
Zvláště znepokojující by byl potenciální konflikt v Tchajwanském průlivu, kterým podle Simony Grano z univerzity v Curychu proplouvá téměř polovina světové kontejnerové dopravy. Případná čínská blokáda by tak měla devastační dopad na globální HDP, což si začínají uvědomovat i evropští lídři.
Zatímco Spojené státy postupně ustupují z role tvůrce a garanta poválečného světového řádu, Čína aktivně pracuje na vytvoření vlastního modelu globální správy. A v tomto úsilí má k dispozici silné nástroje. Jedním z nich je její dominance v oblasti zpracování strategických surovin – například gallia, grafitu a křemíku. Podle vysoce postaveného mezinárodního úředníka je to „největší strategický problém na světě“. Přestože suroviny často těží západní firmy, jejich rafinace probíhá především v Číně, v ekologicky devastujících provozech, do kterých má Západ jen minimální přístup.
Tato asymetrická závislost se týká nejen technologií, ale i energetiky a obrany. Pokud by Čína zítra omezila vývoz těchto klíčových surovin, ochromila by tím energetický, high-tech a zbrojní sektor Západu. A to je karta, kterou si Peking podle expertů dobře uvědomuje a neváhá ji využít.
Na ekonomické úrovni je vztah rovněž nevyvážený. Čína potřebuje evropské zákazníky, protože její domácí trh trpí strukturálními problémy. Jak poznamenal Dan Wang ze Stanfordovy univerzity, „asi 50 % čínské ekonomiky nefunguje a asi 5 % funguje velmi dobře“. V praxi to znamená, že například výrobci elektromobilů a baterií soupeří o přežití díky cenové válce, která likviduje marže. Východiskem je expanze na evropské trhy.
Evropa se snaží čelit čínskému ekonomickému tlaku cla na čínské elektromobily, ale čínské firmy mezitím staví továrny v Maďarsku, které se tak stává vstupní branou na evropský trh. Přesto zájem evropských spotřebitelů o levná a technologicky vyspělá čínská auta roste. Dokonce i šéf Fordu Jim Farley ocenil kvalitu elektromobilů od čínského výrobce Xiaomi, o němž prohlásil, že „nechce přestat jezdit“ ve svém sedanu této značky.
Analytik Citi Harald Hendrikse varuje, že při současných energetických nákladech v Německu, které jsou výrazně vyšší než v Číně, ztrácí výroba v Evropě smysl. Tento trend ohrožuje miliony pracovních míst, zejména v automobilovém sektoru. A pokud se ekonomická nejistota přenese na politickou scénu, může to vést k posílení krajní pravice, podobně jako se to stalo v USA.
Naděje na komplexní obchodní dohodu mezi EU a Čínou tak mizí, protože obchod se stává stále více jednostranným. Jak poznamenává Anne-Marie Brady z University of Canterbury, „fantazie o čínském trhu“ umírá. Evropané si uvědomují, že Čína je v první řadě exportní velmoc, která chce své zboží prodávat – a že současný model obchodní výměny je dlouhodobě neudržitelný.
Přesto může summit přinést dílčí výsledky. Jedním z nich by mohla být spolupráce v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Evropa, která má omezené vlastní zásoby ropy, plynu a jádra, se může spolehnout jen na technologie, které jí Čína nabízí – od baterií přes solární panely až po přenosové sítě. Jak poznamenal jihoafrický podnikatel Ross Douglas, který spolupracuje s čínskými firmami: „Je to manželství. Není to manželství z lásky.“
Das Währungspaar GBP/USD blieb am Montag weitgehend unbewegt, da den Händlern im Tagesverlauf praktisch keine marktbewegenden Impulse zur Verfügung standen. Angesichts eines völlig leeren Terminkalenders für Montag war nur mit geringen Kursausschlägen zu rechnen. Zwar gab es einige Nachrichten, doch keine davon deutete auf eine spürbare Veränderung des Werts des US‑Dollars oder des britischen Pfunds hin.
Ein zentrales Thema am Devisenmarkt bleibt weiterhin die Politik von Donald Trump, die mit der Schaffung neuer Konflikte weltweit einhergeht. Erst am vergangenen Wochenende wurde bekannt, dass Kanada und die USA keine Einigung über ein Handelsabkommen erzielt haben, woraufhin Washington einen Zoll von 50 % auf die meisten kanadischen Importe verhängte. Der kanadische Premierminister Mark Carney kündigte an, dass Ottawa ab dem 8. September mit Gegenzöllen reagieren werde, und die Trump‑Administration hat bereits mit der Ausarbeitung eines neuen Zollpakets begonnen. Falls jemand das Phänomen namens Handelskrieg vergessen haben sollte, ist jetzt ein guter Zeitpunkt, sich an das Jahr 2025 zu erinnern, als der US‑Dollar stark an Wert verlor.
Eine neue Runde handelspolitischer Konfrontation könnte auch mit China beginnen, mit dem im vergangenen Jahr eine brüchige Vereinbarung erzielt wurde. Zur Erinnerung: Im Jahr 2025 erreichten die Einfuhrzölle zwischen beiden Ländern Spitzenwerte von bis zu 250 %. In diesem Jahr scheint Trump der Ansicht zu sein, dass die Beziehungen zwischen den USA und China zu langweilig geworden sind, weshalb sie wieder „aufgemischt“ werden müssten. Allerdings will Trump dieses Mal nicht gegen eine vermeintliche allgemeine Ungerechtigkeit gegenüber Amerika kämpfen, sondern gegen das leidende Iran. Trump hat beschlossen, eine vollständige finanzielle Blockade gegen Teheran zu verhängen und das Land vollständig von Finanzströmen abzuschneiden. Da Amerika den Iran nicht einkreisen kann und in diesem Konflikt den Blutzoll insgesamt begrenzen will, stellt sich Trump vor, dass andere Staaten sich der Konfrontation mit dem Iran anschließen sollen. Im vergangenen Jahr erhielt Trump keine Unterstützung von den europäischen Ländern, und dieses Jahr versucht er, Staaten einzubinden, zu denen Teheran verbündete Beziehungen unterhält.
Im Vordergrund steht dabei vor allem China, der wichtigste Abnehmer iranischen Öls. Trump ist der Meinung, dass alle Länder, die mit dem Iran Geschäfte machen, dieses „Unsinn“ umgehend beenden und sich auf die Seite der USA stellen müssten. Wir können nahezu mit Sicherheit davon ausgehen, dass Peking diese Auffassung nicht teilt und seinen eigenen politischen Kurs fortsetzen wird. Da Trump bereits öffentlich umfassende Sanktionen und Zölle gegen jedes Land angekündigt hat, das den Iran unterstützt, ist davon auszugehen, dass neue Zölle und Beschränkungen gegen China vorgeschlagen werden. Peking wiederum wird seinerseits Zölle und Restriktionen gegen die USA verhängen. Damit könnte sich die zweite Jahreshälfte 2026 unter dem Vorzeichen einer zweiten Runde eines globalen Handelskriegs entwickeln. Zur Erinnerung: Der Handelskrieg war im vergangenen Jahr der Hauptgrund für die Schwäche des Dollars. Folglich wird der ohnehin schon langen Liste der Faktoren, die den Dollar belasten, ein weiterer hinzugefügt.
Die durchschnittliche Volatilität des GBP/USD-Paares über die letzten 5 Handelstage betrug zum 25. August 60 Pips. Für das Pfund/Dollar-Paar gilt dieser Wert als „durchschnittlich“. Am Dienstag, dem 25. August, erwarten wir eine Bewegung in einer Spanne, die durch die Marken 1,3572 und 1,3692 begrenzt wird. Der obere lineare Regressionskanal ist nach oben gerichtet, was auf einen Aufwärtstrend hinweist. Der CCI-Indikator ist erneut in die überkaufte Zone eingetreten und signalisiert eine mögliche Korrektur.
S1 – 1,3611
S2 – 1,3550
S3 – 1,3489
R1 – 1,3672
R2 – 1,3733
R3 – 1,3794
Das Währungspaar GBP/USD befindet sich weiterhin in einem Aufwärtstrend. Die Politik von Donald Trump wird weiterhin Druck auf die US-Wirtschaft ausüben, daher erwarten wir kein langfristiges Wachstum des US-Dollars. Bisher ist das Jahr 2026 für den Dollar aufgrund geopolitischer Faktoren äußerst positiv verlaufen, doch jedes Märchen hat ein Ende.
Im Wochenchart zeigt sich ein Seitwärtsmarkt zwischen 1,3150 und 1,3780 im Rahmen eines vierjährigen Aufwärtstrends, was ein anhaltendes mittelfristiges Wachstum der britischen Währung unterstützt. Long-Positionen mit Kurszielen bei 1,3672 und 1,3702 können in Betracht gezogen werden, wenn sich der Kurs oberhalb des gleitenden Durchschnitts befindet. Befindet sich der Kurs unterhalb der gleitenden Durchschnittslinie, können Short-Positionen mit Zielen bei 1,3550 und 1,3489 eröffnet werden.
QUICK LINKS
Kontakt mit uns aufnehmen 
