Summit mezi Evropskou unií a Čínou, který se příští týden uskuteční v Pekingu, bude symbolickým i praktickým testem současných vztahů mezi dvěma klíčovými geopolitickými hráči. Tím, že čínský prezident Si Ťin-pching odmítl přijet do Bruselu, se summit přesouvá do čínské metropole, což někteří američtí bezpečnostní experti považují za známku evropské podřízenosti Pekingu. Přestože se neočekává „velká dohoda“, jednání má zásadní význam – zejména pro Evropu, která se ocitá v prostoru mezi třemi mocnostmi, které vůči ní zaujímají stále tvrdší postoj: Ruskem, USA a Čínou.
Evropa se ocitla v diplomatickém vakuu. Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa i Joea Bidena zintenzivnily svou konfrontaci s Čínou a označily ji za hlavního geopolitického rivala. Evropská unie má ovšem jinou prioritu – především čelí přímé hrozbě ze strany Ruska, která se naplno projevila v podobě války na Ukrajině. Tento rozdílný pohled přispívá k odcizení Evropy od USA a zároveň ztěžuje jednotnou evropskou politiku vůči Číně.
Evropa dlouhodobě postrádá jasnou strategii vůči Číně. Jak poznamenala Nadine Godehardt z Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti, Čína byla v evropském diplomatickém kalendáři často odsouvána stranou. Jean-François Huchet z Francouzského národního institutu pro orientální jazyky a civilizace to shrnuje lapidárně: „Nevíme, co Čína od Evropy vlastně chce.“
Vztahy mezi EU a Čínou se vyznačují hlubokou nedůvěrou. Společné hodnoty chybí, a zatímco dříve Evropa čínské vnitřní politice příliš nevěnovala pozornost – jako v případě represí vůči menšinovým Ujgurům – dnes vnímá Peking jako rostoucí hrozbu i vně svých hranic. Čína podporuje ruskou agresi na Ukrajině, aktivně špehuje v Evropě a její technologický pokrok začíná západní standardy překonávat.
Zvláště znepokojující by byl potenciální konflikt v Tchajwanském průlivu, kterým podle Simony Grano z univerzity v Curychu proplouvá téměř polovina světové kontejnerové dopravy. Případná čínská blokáda by tak měla devastační dopad na globální HDP, což si začínají uvědomovat i evropští lídři.
Zatímco Spojené státy postupně ustupují z role tvůrce a garanta poválečného světového řádu, Čína aktivně pracuje na vytvoření vlastního modelu globální správy. A v tomto úsilí má k dispozici silné nástroje. Jedním z nich je její dominance v oblasti zpracování strategických surovin – například gallia, grafitu a křemíku. Podle vysoce postaveného mezinárodního úředníka je to „největší strategický problém na světě“. Přestože suroviny často těží západní firmy, jejich rafinace probíhá především v Číně, v ekologicky devastujících provozech, do kterých má Západ jen minimální přístup.
Tato asymetrická závislost se týká nejen technologií, ale i energetiky a obrany. Pokud by Čína zítra omezila vývoz těchto klíčových surovin, ochromila by tím energetický, high-tech a zbrojní sektor Západu. A to je karta, kterou si Peking podle expertů dobře uvědomuje a neváhá ji využít.
Na ekonomické úrovni je vztah rovněž nevyvážený. Čína potřebuje evropské zákazníky, protože její domácí trh trpí strukturálními problémy. Jak poznamenal Dan Wang ze Stanfordovy univerzity, „asi 50 % čínské ekonomiky nefunguje a asi 5 % funguje velmi dobře“. V praxi to znamená, že například výrobci elektromobilů a baterií soupeří o přežití díky cenové válce, která likviduje marže. Východiskem je expanze na evropské trhy.
Evropa se snaží čelit čínskému ekonomickému tlaku cla na čínské elektromobily, ale čínské firmy mezitím staví továrny v Maďarsku, které se tak stává vstupní branou na evropský trh. Přesto zájem evropských spotřebitelů o levná a technologicky vyspělá čínská auta roste. Dokonce i šéf Fordu Jim Farley ocenil kvalitu elektromobilů od čínského výrobce Xiaomi, o němž prohlásil, že „nechce přestat jezdit“ ve svém sedanu této značky.
Analytik Citi Harald Hendrikse varuje, že při současných energetických nákladech v Německu, které jsou výrazně vyšší než v Číně, ztrácí výroba v Evropě smysl. Tento trend ohrožuje miliony pracovních míst, zejména v automobilovém sektoru. A pokud se ekonomická nejistota přenese na politickou scénu, může to vést k posílení krajní pravice, podobně jako se to stalo v USA.
Naděje na komplexní obchodní dohodu mezi EU a Čínou tak mizí, protože obchod se stává stále více jednostranným. Jak poznamenává Anne-Marie Brady z University of Canterbury, „fantazie o čínském trhu“ umírá. Evropané si uvědomují, že Čína je v první řadě exportní velmoc, která chce své zboží prodávat – a že současný model obchodní výměny je dlouhodobě neudržitelný.
Přesto může summit přinést dílčí výsledky. Jedním z nich by mohla být spolupráce v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Evropa, která má omezené vlastní zásoby ropy, plynu a jádra, se může spolehnout jen na technologie, které jí Čína nabízí – od baterií přes solární panely až po přenosové sítě. Jak poznamenal jihoafrický podnikatel Ross Douglas, který spolupracuje s čínskými firmami: „Je to manželství. Není to manželství z lásky.“
La paire de devises GBP/USD est restée largement inchangée lundi, les traders n’ayant pratiquement rien à quoi réagir au cours de la séance. Étant donné que le calendrier des événements était vide pour lundi, nous nous attendions à une faible volatilité du marché. Bien qu’il y ait eu quelques informations, aucune ne laissait présager un changement significatif de la valeur du dollar ou de la livre sterling.
Un thème central pour le marché des changes reste la politique de Donald Trump, qui se traduit par la création de nouveaux foyers de tension à travers le monde. Ce week-end encore, on a appris que le Canada et les États-Unis n’étaient pas parvenus à un accord commercial, ce qui a conduit Washington à imposer un tarif de 50 % sur la plupart des importations canadiennes. Le Premier ministre canadien Mark Carney a annoncé qu’Ottawa appliquerait des mesures tarifaires de réciprocité à partir du 8 septembre, et l’administration Trump a déjà commencé à élaborer un nouveau paquet de droits de douane. Si certains avaient oublié le phénomène appelé guerre commerciale, c’est le moment de se remémorer l’année 2025, lorsque le dollar américain s’était fortement déprécié.
Une nouvelle phase de confrontation commerciale pourrait également s’ouvrir avec la Chine, avec laquelle un fragile accord a été conclu l’année dernière. Rappelons qu’en 2025, les droits de douane sur les importations entre les deux pays avaient atteint jusqu’à 250 %. Cette année, Trump semble considérer que la relation entre les États-Unis et la Chine est devenue trop terne, d’où la nécessité de « secouer » un peu les choses. Cependant, cette fois, Trump n’a pas l’intention de lutter contre une injustice universelle faite à l’Amérique, mais plutôt contre l’Iran, déjà durement éprouvé. Trump a décidé d’imposer un blocus financier total à Téhéran, en le coupant entièrement des flux financiers. Comme les États-Unis ne peuvent pas encercler l’Iran et souhaitent globalement limiter l’effusion de sang dans ce conflit, Trump imagine que d’autres nations devraient se joindre à l’affrontement contre l’Iran. L’an dernier, Trump n’a pas obtenu le soutien des pays européens, et cette année il cherche à impliquer des États avec lesquels Téhéran entretient des relations d’alliance.
Cette préoccupation vise principalement la Chine, principal importateur de pétrole iranien. Trump estime que tous les pays faisant des affaires avec l’Iran doivent immédiatement cesser cette « folie » et se ranger du côté des États-Unis. On peut presque garantir à 100 % que Pékin ne partage pas ce point de vue et continuera de suivre sa propre ligne politique. Puisque Trump a déjà annoncé publiquement des sanctions et des tarifs d’ampleur considérable à l’encontre de tout pays soutenant l’Iran, on peut supposer que de nouveaux droits de douane et restrictions seront proposés contre la Chine. En réponse, Pékin imposera ses propres tarifs et restrictions aux États-Unis. Ainsi, la seconde moitié de 2026 pourrait se dérouler sous le signe d’un second cycle de guerre commerciale mondiale. Pour ceux qui ne s’en souviennent pas, la guerre commerciale a été la principale cause de la baisse du dollar l’an dernier. Par conséquent, un facteur supplémentaire de pression à la baisse sur le dollar vient s’ajouter à une liste déjà longue.
La volatilité moyenne de la paire GBP/USD au cours des 5 dernières séances de trading au 25 août est de 60 pips. Pour la paire livre/dollar, cette valeur est considérée comme « moyenne ». Pour le mardi 25 août, nous anticipons un mouvement dans une fourchette délimitée par les niveaux 1,3572 et 1,3692. Le canal linéaire de régression supérieur est orienté à la hausse, ce qui indique une tendance haussière. L’indicateur CCI est de nouveau entré en zone de surachat, signalant une correction potentielle.
S1 – 1,3611
S2 – 1,3550
S3 – 1,3489
R1 – 1,3672
R2 – 1,3733
R3 – 1,3794
La paire de devises GBP/USD conserve une tendance haussière. La politique de Donald Trump continuera de peser sur l’économie américaine, c’est pourquoi nous n’anticipons pas de croissance à long terme du dollar américain. Jusqu’à présent, l’année 2026 s’est révélée extrêmement favorable pour le dollar en raison de facteurs géopolitiques, mais tout conte a une fin.
Sur l’unité de temps hebdomadaire, le marché est en range entre 1,3150 et 1,3780, dans le cadre d’une tendance haussière sur quatre ans, ce qui soutient la poursuite de la hausse à moyen terme de la devise britannique. Des positions longues avec des objectifs à 1,3672 et 1,3702 peuvent être envisagées lorsque le prix se situe au-dessus de la moyenne mobile. Si le prix est en dessous de la ligne de la moyenne mobile, des ventes (positions courtes) peuvent être effectuées avec des objectifs à 1,3550 et 1,3489.
QUICK LINKS
Contactez-nous 
