Zatímco v posledních desetiletích si americký akciový trh udržoval průměrný roční výnos kolem 10 %, současné prognózy renomovaných finančních institucí naznačují, že taková výkonnost v příštím desetiletí nemusí být samozřejmostí.
Vanguard, Morningstar i Goldman Sachs předpovídají mnohem nižší tempo růstu – v některých scénářích dokonce pouze mezi 3 až 5 % ročně. Takový vývoj by mohl zásadně změnit očekávání investorů a ovlivnit jejich strategie.
Jedním z hlavních důvodů, proč prognostici neočekávají v následujících letech vysoké výnosy, je skutečnost, že ceny akcií jsou již nyní velmi vysoké. Akciové indexy dosahují rekordních maxim a prostor pro další růst se tím přirozeně zmenšuje. Ekonomové využívají k hodnocení těchto valuací ukazatel zvaný CAPE poměr – cyklicky očištěný poměr ceny a zisku. Ten aktuálně dosahuje u indexu S&P 500 hodnoty 38,7, což je více než dvojnásobek historického průměru po druhé světové válce.
Takto vysoký poměr byl v minulosti pozorován pouze dvakrát – těsně před krachem v roce 1929 a pak znovu v roce 1999, před splasknutím dot-com bubliny. Obě období byla následována výraznými propady trhů. Není tedy překvapením, že mnozí ekonomové, včetně Paula Arnolda z Morningstar, předpokládají, že se CAPE poměr dříve či později vrátí na udržitelnější úroveň.
Vysoké ocenění ztěžují nalezení výhodných investičních příležitostí. Ačkoliv investiční pravidla radí nakupovat levně a prodávat draze, praxe je často opačná – investoři nakupují, když trh roste, pod vlivem mediálních titulků a optimismu. Jak poznamenal Todd Schlanger z Vanguardu, akcie jsou jedním z mála aktiv, která lidé neradi kupují ve slevě.
Kromě předraženosti se trh potýká i s problémem přílišné koncentrace kapitálu do několika málo společností. Skupina známá jako Magnificent Seven – tedy Apple (AAPL), Microsoft (MSFT), Nvidia (NVDA), Amazon (AMZN), Alphabet (GOOG) (GOOGL), Meta (META) a Tesla (TSLA) – dnes tvoří 34 % hodnoty celého indexu S&P 500. V roce 2015 to přitom bylo jen 12 %.
Taková koncentrace je v přímém rozporu s principem diverzifikace, který patří k základním pilířům dlouhodobého investování. Analytici varují, že udržet vysoké tempo růstu tržeb a ziskových marží není dlouhodobě udržitelný cíl, zejména u společností, které už dominují globálním trhům. Vanguard například očekává, že růstové akcie – mezi něž Magnificent Seven patří – budou v následující dekádě dosahovat pouze 1,9 % až 3,9 % ročního výnosu.
To však neznamená, že by mělo dojít k dramatickému propadu. Jak upozorňuje finanční poradkyně Catherine Valega, tyto firmy mají silné zdroje a schopnosti přizpůsobit se měnícím se podmínkám. Podle Randyho Brunse z Illinois by ale naplnění současných optimistických předpovědí mohlo mít negativní dopad na celý index S&P 500 – jakmile sedmička přestane růst, zpomalí to výkon celého trhu.
Pro běžného investora není jednoduché se v takto komplikovaném prostředí orientovat. Pokud však prognózy nižšího výnosu skutečně naplní realitu příští dekády, je vhodné zvážit alternativní strategie.
Jedním z doporučovaných přístupů je zaměření na hodnotové akcie – tedy společnosti obchodované za relativně nízký násobek tržeb, zisků nebo dividend. Mnoho podílových fondů a ETF tyto akcie aktivně vyhledává. Podle společnosti Vanguard mohou hodnotové akcie přinést v následujících deseti letech výnos mezi 5,8 % a 7,8 % ročně, což je podstatně více než prognózovaný výkon růstových akcií.
Další možností jsou akcie malých firem, které nejsou součástí hlavních indexů a často nejsou tak silně zastoupeny ve veřejném diskurzu. Očekává se, že tyto menší společnosti by mohly dosahovat výnosů mezi 5 až 7 % ročně.
Za zvážení stojí také zahraniční trhy, především ty vyspělé. Morningstar například očekává, že akcie mimo USA budou v následující dekádě růst tempem až 8,1 % ročně. Tyto trhy zatím nezažily tak dramatický růst jako ten americký, a proto mohou nabídnout lepší zhodnocení při nižším riziku nadhodnocení.
Současné odhady výnosnosti amerických akcií nemusí být důvodem k panice, ale spíše výzvou k promyšlenějšímu přístupu. Investoři by měli počítat s tím, že období dvouciferných výnosů z předchozích dekád se nemusí opakovat. Místo toho by se měli zaměřit na rozložení rizik, dlouhodobý horizont a větší důraz na kvalitní diverzifikaci – jak napříč sektory, tak i geograficky.
Zpomalení růstu nemusí nutně znamenat špatnou investiční dekádu. Znamená to ale, že bude třeba větší discipliny, správného načasování a ochoty hledat příležitosti i mimo hlavní proud.
O petróleo caminha para encerrar a semana com o segundo ganho semanal consecutivo, à medida que os crescentes riscos de interrupção da oferta no Oriente Médio superam o impacto de novas liberações de reservas estratégicas. O Brent recuou em direção a US$ 105 por barril, mas acumula alta de cerca de 0,5% na semana, após ter sido negociado perto de US$ 106,30 na quarta-feira. O West Texas Intermediate (WTI) está cotado em torno de US$ 97 por barril, ante US$ 94 na quinta-feira. O diferencial de preços entre os dois tipos de petróleo diminuiu, pois as entregas de petróleo bruto mais barato dos EUA sustentaram a demanda.
Washington exerce pressão de baixa sobre os preços. Os membros da Agência Internacional de Energia (AIE) concordaram em liberar os 100 milhões de barris restantes após pedidos reiterados dos EUA. Donald Trump busca reduzir os elevados preços da gasolina e do diesel no país, já que os custos de energia decorrentes do conflito entre os EUA e o Irã são uma das principais preocupações dos eleitores antes das eleições de meio de mandato do próximo mês.
A incerteza em torno dos fluxos físicos de petróleo pelo Golfo Pérsico continua elevada, embora a situação tenha parecido se acalmar no início da semana. O Comando Central dos EUA confirmou que o navio porta-contêineres GFS Pride, de bandeira singapuriana, naufragou no Estreito de Ormuz nesta semana após ser atingido por um projétil atribuído ao Corpo da Guarda Revolucionária Islâmica. Ainda assim, mais de 40 embarcações transitaram pelo estreito nas últimas 24 horas, indicando que o fluxo marítimo continua. Por isso, o mercado reage com cautela, em vez de entrar em pânico.
O cenário geopolítico continua preocupante. Trump não descartou ataques ao Irã após as eleições, e a CNN noticiou que os EUA elaboraram planos de ataque que poderiam incluir novas armas. Muitos analistas elevaram de 35% para cerca de 65% a probabilidade de escalada do conflito, argumentando que o atual impasse está se tornando cada vez mais instável para os EUA. Para o mercado de petróleo, isso significa que qualquer alívio nas tensões pode ser temporário, enquanto o risco de disparadas nos preços continua sendo a principal preocupação.
Os dados dos EUA evidenciam a restrição da oferta no mercado. Os estoques de petróleo bruto do país caíram 8,6 milhões de barris na semana passada — a maior redução semanal desde fevereiro —, enquanto dados do setor apontavam para uma queda ainda maior, de 11,1 milhões de barris.
Esse cenário tem implicações para a inflação e para o Federal Reserve. Os preços elevados do petróleo reforçam as pressões inflacionárias sobre os preços ao consumidor e ao produtor, já visíveis nos dados de setembro, e Kevin Warsh não se comprometeu com novas medidas. Assim, qualquer avanço do Brent voltará a colocar as perspectivas para os juros em foco, enquanto uma queda dos preços proporcionaria alívio ao dólar e ao mercado acionário.
Enquanto os EUA continuarem liberando reservas e o tráfego marítimo pelo Estreito de Ormuz persistir, o Brent provavelmente será negociado na faixa de US$ 104 a US$ 106 por barril, enquanto o WTI deverá reduzir a diferença de preço em relação à referência europeia. Os riscos são assimétricos: uma escalada do conflito com o Irã ou novos ataques à navegação poderiam elevar rapidamente os preços acima de US$ 106 por barril. Já uma queda sustentada provavelmente exigiria um avanço diplomático concreto.
Os compradores precisam superar a resistência mais próxima, em US$ 98, para atingir a meta de US$ 101; acima desse nível, será difícil romper a resistência. A meta de alta mais distante é a faixa de US$ 104. No lado de baixa, os vendedores tentarão conquistar US$ 95; se forem bem-sucedidos, um rompimento da faixa prejudicaria as posições dos compradores e empurraria o petróleo para US$ 92, com a possibilidade de uma queda até US$ 89.
LINKS RÁPIDOS
Contate-nos 
